Ema Destinnová
Ema Destinnová pravým jménem Emílie Paulina Jindřiška Kittlová, naše nejznámější operní pěvkyně, která by zanedlouho slavila své 145. narozeniny. Pro naší kulturu to byla jedna z nejvýznamějších osobností, ve školách se o ní však nedozvíme. Dvořil se jí skladatel Puccini i tenorista Caruso, Evropa a Amerika jí ležely u nohou. Díky ní v New Yorku vůbec poprvé zazněla Smetanova Prodaná nevěsta.Přitom hned na počátku kariéry Emu Destinnovou potupně odmítli v Národním divadle. Možná za to mohla i pověst uličnické dívky.
Budoucí Božská Ema, jak ji znají diváci stejnojmenného filmu, se narodila v Praze jako Emílie Pavlína Věnceslava Kittlová přesně o půlnoci mezi 26. a 27. únorem 1878. Byla v tom i symbolika. Půlnoc a její tajemno pěvkyni po celý život přitahovaly. Podle pamětí navíc pár hodin po narození projel před domem pohřební průvod. Otec Emanuel Kittl vlastnil rudné doly v Milešově a byl známým pražským mecenášem a bohémem. Po něm zdědila Emílie nekonvenční a výstřední povahu. Matka Jindřiška zase měla „zlato v hrdle“ a krátce se proslavila i v pařížské opeře.
Od dětství měla Emílie umělecké sklony. Malovala, v osmi letech měla první houslový koncert, psala, ve třinácti začala docházet na hodiny zpěvu k profesorce Marii von Dreger Löwelové-Destinnové, podle níž si později zvolila pseudonym. Zároveň však rodičům přidělávala starosti svými lumpárnami, o kterých se dochovaly i vzpomínky známých osobností. Například historik Josef Šusta ji vykreslil jako „uhrovité děvče cikánského vzezření“.Pověsti se šíří i o vytetovaném hadovi na noze, který mířil až k intimním partiím. Dodnes se Ema Destinnová objevuje na serverech o tetování jako symbol první české ženské osobnosti, která se nechala tetovat.
Pobyt v cizině a sláva Emu nevyvrátily z českých kořenů. Zahrnutá bohatstvím, přepychem a bezstarostností amerických kruhů však po vypuknutí první světové války zatoužila po návratu do vlasti a především po zámečku Stráž nad Nežárkou, který zakoupila v roce 1914.Na hranicích však byla v roce 1916 zadržena a obviněna z údajné špionáže. Odebrali jí pas a donutili k domácímu vězení ve Stráži pod dohledem policie.I když po válce začala znovu zpívat v Československu, Evropě i Americe, na předchozí úspěch už se jí nepodařilo navázat. Ráj svého srdce nalezla v posledních letech ve Stráži. Chodila na houby, na rybářské loďce plula po Nežárce, psala a věnovala se okultismu. Legendární jsou vzpomínky na její suvenýry z cest, jako byla rakvička s kostlivcem nebo oltář z lebek a hnátů.
V 45 letech se provdala za mladičkého nadporučíka letectva Josefa Halsbacha. I přes její snahu nebylo manželství šťastné a zůstala nakonec opuštěna. Zemřela ve svých 51 letech 28. ledna 1930 na náhlou mozkovou příhodu, která se jí přihodila v jedné českobudějovické soukromé ordinaci při plánovaném očním zákroku. Zbožňovaná a národem milovaná Ema, která svým hlasem dobyla svět, byla pohřbena na Vyšehradě.
Hezký