Jaroslav Hutka – Bard svobody

Studoval na uměleckoprůmyslové škole. Na konci šedesátých let začal vystupovat s Vladimírem Veitem. Později se svým vlastním hudebním programem, ve kterém mimo jiné popularizoval moravské lidové písničky. Získal si velké množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Byl zakladatelem a členem folkového sdružení Šafrán. Od roku 1974 byl evidován ve svazcích StB jako „prověřovaná osoba“ a „nepřátelská osoba“. V roce 1977 se zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku Václava Havla u Trutnova. Stal se signatářem Charty 77.

Kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunistického režimu se 25. listopadu 1989 vrátil a stejného dne již zpíval na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie, podobně jako z Karla Kryla.

Od roku 1998 si vydává svou tvorbu sám Vypaluje si CD na svém domácím počítači, sám si kreslí a tiskne obaly a sám je prodává nebo rozdává na svých koncertech. Svou edici pojmenoval „Samopal“ a dal si za úkol vydat veškerou svou tvorbu na CD.

Pohybuje se mimo mainstream, objíždí malé sály a kluby, nějakou dobu vystupoval společně s kytaristou Radimem Hladíkem.

V roce 2017 se Hutka ozval proti jmenování Karla Srpa staršího do etické komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje. Poukázal na to, že „má ve svém estébáckém spise na sebe čtyři udání od Karla Srpa“. Karel Srp na písničkáře podal žalobu na ochranu osobnosti. Jelikož podle něj Hutka šířil lživé informace, nepřípustně tím zasáhl do jeho práv. Srp se domáhal stažení původního písničkářova vyjádření z Facebooku a omluvy. Soud v září 2021 rozhodl, že Hutka se Srpovi omlouvat nemusí.

Pravidelně publikuje své fejetony. Ve svých písních také adresně kritizuje Miloše Zemana, Andreje Babiše nebo Jaromíra Nohavicu (píseň Udavač z Těšína). Zejména kritika Nohavici vzbudila velké kontroverze a do jisté míry polarizovala veřejnost na stoupence Hutkovy a Nohavicovy.

Je členem čestného předsednictva občanského sdružení Společnost pro trvale udržitelný život a Čestné rady sdružení Děti Země.

Podílel se na tvorbě cyklů ČT Příběhy železné opony a V zajetí železné opony.

Je rozvedený a má šest dětí: syna Vavřince Hutku (* 1970) s první manželkou Zorkou (Růžovou) Brachet,^[ dcery Kláru Hutkovou (* 1991) a Elišku Hutkovou (* 1995) s třetí manželkou Kateřinou Česalovou, dceru Teodoru Hutkovou (* 2016), syna Richarda Hutku (* 2018) a dceru Eleonoru (* 2020) s družkou Magdalenou Hodkovicovou.

Jeho nejznámější písnička:

Maxim Dombek

+ posts

pohledný, mladý, zábavný hubený klučina z Prahy
miluju Fattyho
#fattyarmy

• Sportovní hitparáda
• Reprezentace Německa na Eurovizi
• Hudební výchova v Německu
• Pocta Haničce Zagorové